Docela nedávno jsem si uvědomil jednu zajímavou věc. Když se začíná nový projekt nebo přede mnou stojí nějaký netriviální programátorský úkol, často se mi stane, že se přistihnu jak jen tak nečinně sedím a lámu si hlavu nad tím, jak já to jenom vyřeším. Nakonec to samozřejmě všechno dobře dopadne. Nicméně proces, který vede k úspěšnému konci, stojí za popis.
Nedávno jsem měl s Rikim zajímavou debatu o manažerech. Jsou to důležití lidé. Vidíme se s nimai každý den a mají podstatný vliv na náš každodenní pracovní život. Podle nějaké manažerské teorie existují dva typy manažerů. Hands-on manažer je ten, který je s týmem pořád a na problémy reaguje hned jak nastanou. Zato hands-off manažer je ten, který nechává tým být a jednou za čas se nechá uvést do obrazu. Takový člověk má potom docela zkreslený pohled na projekt, ale zase zdravější nervy. Podle mě existuje ještě jeden typ manažera, kterého v žádné manažerské příručce nenajdete.
I když už se tohoto projektu nějakou dobu přímo neučastním, považuji za povinnost zde zmínit, že je možné začít zkoušet Java Platform Micro Edition Software Development Kit 3.0 Early Access aneb Java ME SDK 3.0 EA. Mezi nejzajímavěší fíčury patří:
Připomínám, že se jedná od Early-Access release, ale i tak mají být pánové z SDK týmu na co pyšní. Feature-set je již teď doopravdy impozantní a když se to srovná se starým dobrým Wireless Toolkit tak to potom klobouk dolů.
Je čtvrtek. Dlouho očekávaný to den. Včerejším večerem začala pohodová část tohoto týdne. Po třech čtrnáctihodinových šichtách myslím velmi zasloužená. Pořád mi sice pije krev, že bábiny sobotní sedmdesátiny strávím v letadle Korean Air, ale snad se mi zítra podaří ukořistit něco čím bych tu dobrou vílu alespoň trochu obveselil až se zase dostanu na Moravu. A ne že to bábi někdo vykecáte, rodino!
Seoul (česky Soul) je hlaním městem Jižní Korei. Časový rozdíl oproti Praze je sedm hodin a udávaný počet obyvatel se plus mínul rovná počtu obyvatel České Republiky. Mé působení, zde se zatím soustřeďuje na oblast několika bloků, ale i tak jsem myslím městem docal nasáknul.
Tento post je agregátem minulých a budoucích dnů. Jelikož mi přijde, že v poslední době mi to tady docela hnije, tak jsem se dokopal aslespoň zkratkovitě shrnout co je nového.
Koupil jsem si Warhammer Online. Nejsem žádný hard-core hráč, ale svého času jsem docela propadl hře World Of Warcraft a vydrže ji hrát až do doby kdy mě podruhé přestala bavit. Warhammer je velmi ambiciózní projekt a byl mi natolik vychválen, že jsem neodolal a zkusil to. Je skvělý, poučil se z chyb svých předchůdců a i když mu oproti WoW spousta věcí chybí, má jich tolik navíc, že to doopravdy stojí zato. O víkendu jsem si ho fakt užíval, ale v pondělí se moje psychická energie dostala na bod mrazu a WAR dostal utrum. Taková škoda. Snad se k němu ještě vrátím.
Založil jsem si konto u mBank. Celé se to neobešlo bez komplikací, ale ty se vyřešily velmi rychle a ochotně. Konto funguje, ale zatím tam nejsou peníze a bez karty, která bude za dva týdny se stejně moc používat nedá. Internetové bankovnictví je takové nějaké normální. Zklamalo mě jenom velmi omezenými možnostmi nastavení SMS a emailových notifikací. Snad časem.
No a nakonec Korea. Co že s Koreou? Zítra letím do Soulu s KoreanAir, takže si už předem masíruju kolena (letadlo stavěné pro Korejce, ti co mě znají pochopí). Budeme tam pánům z jedné korporace ukazovat náš JavaFX Mobile a třeba to aj k něčemu bude. Štve mě, že tam úplně zbytečně ztvrdneme na celý týden. Rád se podívám po Soulu, ale ještě radši bych byl v klidu a v pohodě doma. No jo no, mám co jsem chtěl, tak jsem se těšil, že se podívám do světa, ale to jsem nevěděl, že za to zaplatím vlastním duševním zdravím. Nervy jsou to strašné, proč, to bohužel nemůžu vysvětlovat. Nejhorší na tom je, že i kdybych se užbreptnul tak by se stejně nic nestalo. Ale o tom až na jaro, to nám snad vyjde nějaký final release a bude čas na bilancování..
Jedno sobotní odpoledne, když mi zrovna bylo špatně z burčáku, jsem se rozhodl, že splním dlouho splňované a připravím web svojí sestře. Helča je na svůj věk velmi úspěšná házenkářka s potenciálem to dotáhnout hodně daleko. Není mnoho lidí, kteří před sebou mají perspektivu profesionální sportovní kariéry a Helča si to tvrdě vybojovala (jinak to taky nejde, že ano). A když jsem byl u toho, tak jsem si řekl, že přitom vyzkouším něco nového. Wordpress znají všichni, já ho nikdy nikde nepoužil. Na helena.sterbova.cz jsem se rozhodl s ním zaexperimentovat. Jak se dalo čekat u PHP aplikace, instalace byla jednoduchá jako facka, instalace vzledu taktéž a administrační rozhraní mi přijde použitelné i pro začátečníka (uvidíme jestli dnes Helča napíše prní článek). Nezbývá než popřát spoustu sportovních úspěchů a také hodně nadšených fanošků-čtenářů.
Právě byl vydán nový CZ Podcast číslo 26. Jeho tématem je JavaFX, čili technologie, na které v posledních měsících tvrdě pracuju. Zajímá-li vás grafický či UI design, je tento podcast myslím docela kompletním úvodem do technologie a nastíněním jejího možného potenciálu. Dokonce došlo k nechtěnému úniku několika zákulisních informací, ale myslím, že se zas až tolik nestalo. Sám se těším až si ho poslechnu.
Příběh se začíná někdy v dubnu, když jsem jako narozeninový dárek koupil sestře tandemový seskok padákem. Moc dlouho jsem vymýšlel co jí ke dvacetinám pořídit a Cohenovi za tuto ideu patří veliké díky. Dneska se to všechno tak nějak obrátilo proti mě.
Jelikož na delší články v poslední době prostě není energie tak novinky akumulovaně. Ještě pořád se zotavuju z návratu z výmečně podařené akce JOpenSpace 2008. Až na počasí byla kvalita daleko nad očekávání. Dokonce i dynamickým jazykům jako Ruby nebo JavaFX se dostalo slechu, takže nemůžu než si libovat. Oraganizátorům tímto velmi děkuji a teším se na další ročník.
IKEA prostě rulez! O tom žádná a několik příkladů. Při prvním nákupu po stěhování do nového jsme si odvezli jeden špatný balík (snad jediná nevýhoda IKEA je samoobslužný sklad) a ještě k tomu nám namarkovali dvakrát jeden artikl. Ne, nevšiml jsem si toho, už jsem se tešil domů na stavění. Nechtěné zboží jsme jednoduše vrátili a špatné namarkování mi bylo uznáno (stačilo tam zavolat) a peníze vráceny. Dneska jsme se vrátili už ze třetího nákupu s tím pro co jsme jeli. To takový pražský Mobelix slíbil konfereční stolek za týden maximálně dva a už to pomalu začíná vypadat, že budeme rádi když bude za měsíc, hrůza. Já prostě na věci nerad čekám a když už jsem něco zaplatil chci to užívat.
A nakonec taky tweetuju. Ono microblogging možná bude the next big thing. Spousta věcí se na blog prostě psát nedá. A už jenom za objevení Rikiho updatů to prostě stálo. Uvidíme jak se to vyvine.
A co mě štve nejvíc je, že nepíšu. Poslední týdny jsem ztrávil běháním po obchodech s nábytkem a následně samotným aktem stěhování. Sotva jsem se přestěhoval a jeden večer měl po dlouhé době čas si odpočinout, nadešel čas nasednout do letadla. Teď sedím v officu v Santa Claře a mám za sebou osm hodin čistého času meetingování. Jsem totálně hotový. Budu tu celý týden a až se v sobotu večer dostanu domů budu snad moc opět odpočívat při skládání nějakého dalšího nábytku. Pracovní týden strávím v Praze, ale v pátek už budu opět utíkat kamsi do Jizerských hor, kde se koná první ročník Java OpenSpace konference. Prostě si neávazně podiskutovat s kolegy, které znám zatím jenom virtuálně. Určitě to bude sranda. Další víkend bude opět mimo Prahu, po dlouhé době se opět podívám na Moravu. Moraváci, těšte se! Aby toho nebylo málo tak víkend potom strávím ve švícarsku, kde se budu vraždit na raftech.
Pokud jsem vám v poslední době neodpovídal na emaily a vzkazy. Pokud se vám zdá, že další měsíc nějak nejsem na ICQ nebo nečtu maily. Pochopte, že toto je pro mě nejšílenější léto v životě. Sice je vzrůšo, ale chtělo by to zpomalit. Těším se na ospalý podzim, ale podle toho jak tu meetingy probíhají, žádný nebude.
Tak zase jednou na politickou notu. Nejsem pravičák ani levičák, podle nějakého testu mi kdysi vyšlo, že jsem dokonce zaměřen jemě vlevo. To jsou ale jenom slovíčka. Dneska jsem pracoval z domu. Díky bohu! Co se v centru Prahy a jinde po republice dělo mi hlava nebere. Velmi vtipně smysl stávky vystihl Radek. Samozřejmě k tomu přidal svou bulvarizaci, ale věta o výletu zdarma pro vesničany je neskutečně vtipná. To, že stávkující nedokázali sdělit ostatním proč vlastně stávkují a jak by si věci přestavovali, nechám stranou. Do možné nelegálnosti stávky se též navážet nehodlám, ale kritizovaná privatizace nemocnic mi fakt nejde do hlavy.
Ještě v lednu stál litr nafty nějakých 32 korun. Bylo to hodně, ale v té době jsem to ještě nějak neřešil. Ještě nedávno jsem tankoval za něco okolo 34 korun za litr. Bylo mi to nějaké podezřelé, ale pořád jsem to moc neřešil. Na účtence ze včerejška už mám číslo, které neohroženě útočí na hranici 36 korun za litr (35,90Kč). Nemám auto zas tak dlouho abych dokázal posoudit jestli to je jenom letní zdražení, které nastalo jako důsledek zvýšené poptávky, nebo je to dlouhodobě setrvalý trend, který jsem prostě začal opožděně vnímat. Jedno nebo druhé, takový vývoj cen pohonných hmot se někde musí projevit. Nechci strašit, ale tohle není jenom tak. Aktuální míra inflace v ČR mi známá není, ale určitě se to ani zdaleka neblíží 12% během šesti měsíců. A přitom náklady na dopravu jsou důležitou součástí cen výrobků a služeb. Co se stane až na takový strmý růst začne ekonomika reagovat? Nastává skutečně naftová krize, nebo jenom straším? Jestli to takhle půjde dál tak nevim nevim jestli si vysněné 911 turbo někdy pořídím.
Když jsem se dozvěděl, že nový iPhone bude stát $199 v 8GB verzi, začal jsem hodně vážně uvažovat jak bych si tu hračku koupil. Nevím jak moc je tato zpráva důvěryhodná (press release přímo od Apple), ale jestli je to pravda, tak český Vodafone bude nový iPhone nabízet. Teď už zbývá jenom napjatě čekat kdy se tak stane a co to bude koštovat.
UPDATE: Díky anonymnímu komentátorovi za link na oficiální stránky českého Vodafone. Už jsem se zaregistroval a budu informovat pokud příjde nějaká zajímavá nabídka.
Už je to nějaký ten pátek co jsem se naposledy zmiňoval o City Expedition. Nějak to prostě nevycházelo a akce se ne a ne uskutečnit. Nejroší bylo, že místo jsem vybrané měl, ale se vší tou Amerikou, Tai-cy a pak povinnostmi na Moravě prostě nebyl čas. Nenaděláš nic, poslední City Expedition se musela obejít beze mě. Jsem rád, že byla podařená a nakonec se mi podařilo jednoho z účastníků motivovat k písemné dokumentaci této události. Inu, nezbývá než popřát dobrou chuť.
Nebyl jsem členem tvůrčího týmu tohoto podcastu, nicméně jsem si jej poslechl a nedá mi to než neopravit několik nepřesností, kterých se Roumen dopustil směrem k tomu co se dělo na JavaOne.
Party na JavaOne jsou stutečně skvélá věc, ale potom ty rána..
Tedy nejsem příznivcem kopírování došlých mailů na blogy, ale jednou ža čas je třeba udělat vyjímku. Takže tady to máte:
Jistá žena v balónu ztratila orientaci. Spustí se níže a na zemi zahlédne chlapa. Spustí se ještě níže a volá na něj: “Promiňte, nemohl byste mi prosím pomoci? Slíbila jsem příteli, že se před hodinou setkáme a teď nevím, kde jsem.”
Mám rád Firefox. Používám Firefox a jsem s ním spokojený. Nový Firefox 3 už pomalu klepe na dveře a bude rychlejší spolehlivější a bla bla bla martenkigové kecy. Hlavě by se ale Firefox 3 rád zapsal do Guinesovy knihy rekordů. Jak? Nejvíce downloadů za 24 hodin. Akce se jmenuje vtipně a nápaditě Firefox Download Day a termín není zatím přesně znám, ale zaregistrovat se můžete už dnes. Já do toho teda jdu.
Tak je tu zase půlnoc a já se rozhodl, že je čas shrnout události posledních dnů. Za poslední dny se toho stalo tolik, že je možná už pozdě to všechno zdokumentovat, úplně se začínám divit jak je možné, že jsem nechal uběhnout tři dny bez zápisu, ale když se na to podívám realisticky, tak ono se ani pořádně není čemu divit. Prostě nezbývali síly.
V úterý oficiálně začala JavaOne. Bohužel nejsem schopen popsat jak takový začátek vypadal, neboť jsem ho prospal. Vstal jsem ale dost brzo na to, abych mohl onine sledovat probíhající General Session Riche Greena. Jak už jsem se zmiňoval na této session měl hrát významnou roli výplod mojí práce za posledních několik měsíců, takže jsem byl docela natěšený, kde se co po*ere. A tak se taky stalo. Bohužel (nemo možná bohudík) stabilita desktopové JavaFX aplikace způsobila, že náš mobilní výplod se v záběru jenom na pár vteřin mihnul a nemohl zapůsobit v plné parádě. Důležitou část z této session si můžete prohlédhnout, sami a pokochat se megaúspěchem JavaFX v podání Nandini Ramani sami.
V průběhu dnešního dne jsem tak smutně přemýšlel, že vás budu muset zklamat, protože dneska prostě nebude o čem psát. Jak by se dalo vyjářit anglicky: “boy, was I wrong”. Chtěl bych upozornit, že tento zápis vzniká v mírně podnapilém stavu a podle toho bude asi i vypadat, ale nepředbíhejme a začněme od začátku.
Doufám, že je pondělí. Skoro bych, řekl, že doufám, že už je pátek, neboť mě po dnešku tak bolí nohy, že si nedokážu představit, že by mě bolely ještě víc a to mě myslím čekají ještě náročnější dny. Každopádně je půl deváté večer a já už sedím vyvalený na hotelu a skoro nemusím nic dělat. Měl bych si tedy připravovat texty na povídání k naší session, ale na to je do čtvtka ještě dost času. Co se tedy dnes stalo? Čtěte dále a dozvíte se.
Předem se bych se chtěl omluvit za svůj poslední zápis. Vznikal, jako ostatně všechny ostatní zápisy z této série, v záchvěvu posledních sil těsně před usnutím. Když k tomu přičtete ještě notnou dávku piva a destilátů, je skoro zárak, že se to dá číst. Původně jsem měl v plánu si text projít a opravit, ale dospěl jsem k závěru, že takto nejlépe zachycuje atmosféru okamžiku. Nicméně pro slabší povahy a dychtivé čtenáře připravím director’s cut & sober edition, která bude obsahovat normální počet pravopisných chyb a dokonce i informace navíc, které se do původní verze nedostaly. Stay tuned.
V průběhu dnešního dne jsem tak zklamaně přemýšlel, že vás budu muset zklamat, protože dneska prostě nebude o čem psát. Jak bych vyjářil anglicky: “boy, was I wrong”. Chtěl bych upozornit, že tento zápis vzniká v mírně podnapilém stavu a podle toho bude asi i vypadat, ale to bych předbíhal. Inu, začněmež od začátku.
Dávka ospalých zápisů pokračuje. Časové zóny už neřeším, jsem sice trošku unavenější než bývá zvykem, ale jinak pohoda. Dnešní zápi bude spíše včerejší, protože po skoro deseti hodinovém zápřahu ve firemní centrále už fakt moc času a energie na zážitky nezbylo, i když ani onen pracovní zápřah se bez zážitků neobešel.
Je půl páté ráno a zároveň půl osmé vecečer. Každý čas se vzahuje k jiné lokalitě a já se nějak ne a ne rozhodnout, který je ten můj čas. Pomalu si mé tělo začíná uvědomovat, že jsem vstával před čtvrtou a už přes 24 hodin jsem skoro nespal. Na druhou stranu se rozhlédnu kolem sebe a vidím jasný kalifornský podvečer. Tak nějak zamýchá devět časových pásem s lidským myšlením.
Ve středu letím za moře. Ještě jsem tam nebyl tak jsem docela zvědav, jak že vlastně ten nový svět vypadá. Následujících jedenáct dní se budu nacházet v pobočce Sunu v San Francisku následně prezentovat a vzělávat se na konferenci JavaOne. Mezi tím se snad najdte trocha času na nějakou tu turistiku, nakupování a zábavu. No jak říkám, jsem zkutečně pln očekávání. Chystáte-li se na J1 také, určitě se zastavte na naší session. Minimálně pro lidi, které zajímá Java ME a vývojářské nástroje to bude určitě velice zajímavé.
Dlouho předlouho jsem se pokoušel pracovat na Windows. Když už mám ty skvělé Visty, tak jsem si říkal, že to s nima chvilku zkusím. Kdysi dávno jsem si hrával s dual-bootem, ale nízká flexibilita tohoto řešení mě odradila (rozuměj, přepínání mezi hraním a prací trvá moc dlouho). S Vistama (a Windows všeobecně) se ale rozumě pracovat nedá (pokud teda neděláte grafiku, nebo M$.NET). Tak co s tím? Řešení: virtualizace!
The Daily WTF je groteskní sbírka programátorského humoru. Tento víkend se mi podařilo ukořistit vlastní zajímavý “ajťácký” úlet:
Teda jako nic proti pánům z websupportu, ale jejich přístup k hostování Ruby on Rails mi pomalu přestává vyhovat. Málo kontoly, málo práv, sdílený hosting a v poslední době hodně restartů, které Manitú spolehlivě odhaluje i při frekvenci jeden test za deset minut. Prostě je to dobré, ale nic moc. Nejvyšší čas se shánět po alternativách.
Phishing, Identity theft a další nové kybernetické zločiny jsou v poslední době hitem internetu. Když se na nějakém webu objeví díry typu SQL Injection a XSS tak je to odborníkům spíše k smíchu, protože moderní vývojářské technologie proti těmto praktikám bojují samy od sebe a v drtivé většině jenom neznalost základních faktů a hloupost umožňují, že se neustále objevují.
Pokud máte problém někomu vysvětlit Web 2.0, zkuste toto video:
Měsíc utekl jak voda a dlouho připravovaný další díl City Expedition je tady. Tentokrát jsme se vydali objevovat stravovací návyky Ostrova svobody a pro tento účel jsem vybral restauraci La Bodeguita Del Medio. Jak jinak by se taky měl pravý kubánský bar jmenovat, že?
Tak je to tu. Lyžařská sezóna se blíží vrcholu a je nejvyšší čas načerpat trochu té čisté horské energie. Nadcházející týden se budu nacházet na zasněžených vrcholcích italských alp v oblasti Val Di Sole (Údolí slunce). Všem spolucestujícím jsem zakázal vzít notebooky a i moji dva miláčci zůstávají v ČR. Nejchytřejší zařízení které si beru je telefon a i ten bude snad sloužit spíše jako kapesní hodiny. Co si budem povídat jsem po roce natěšený jako malé dítě na ježíška. Už jenom to počasí aby vyšlo. Lyžím zdar!
Naše experimentální toulky po pražských restauracích nás zavedli do slunného a pohodového řecka. Pokud rozumíte alespoň trochu slovensky tak si přečtěte centiho zápis z naší včerejší akce. A jelikož vše podstatné již bylo napsáno, budu já velmi stručný.
Všecko má svůj čas a tak i já druhého ledna přicházím s novoročním přáním tak trochu na numerologickou notu.
Numerologie je zjednodušeně věda devíti čísel. Nula je uspokojením matematické potřeby reprezentovat nic a jelikož nic není, tak to není třeba zkoumat. Z čísla 2008 se základní numerologická charakteristika dostane následovně 2 + 0 + 0 + 8 = 10 = 1 + 0 = 1.
Rok 2008 je rokem jedničkovým. Jednička, kromě dalších odvozených významů, znamená počátek. Nechť tedy cokoli, co vám v tomto roce začne, i dobře dopadne a je vám ku prospěchu. Nechť jsou vaše počátky příjemné a rozjezdy hladké. Všecko nejlepší.
Znáte Stream.cz? Já vývoj tohoto zajímavého projektu díky zprávám z Marigolda sleduju už nějakou tu dobu. Zjistil jsem ale, že spousta lidí nemá o Stream.cz tušení a jelikož jsem po dlouhé době narazil na zajímavá videa a projekty musím je též doporučit.
V prvé řadě je to Peklo s Ladnou, což je zajímavý projekt typu reality-show pod záštitou Daniela Landy. Slovy reality-show se nedejte zastrašit, na rozdíl od blbých (a ještě blbějších) VyVolených to má jakousi myšlenku a realitu to zachycuje docela věrně. Určitě stojí za shlédnutí.
V řadě druhé je to skupina experimentátorů s internetovým formátem pod názvem noisebrothers. Nedávno pánové vyzkoušeli jak málo stačí k tomu, aby se člověk dostal na nějakou tu českou “V.I.P.” akci a ještě si popovídal se “slavnými”. Díl první i díl druhý utčitě stojí za to. Přesně to potvrzuje můj názor na čeké rádoby celebrity.
Tak se mi dneska večer nechtělo nic dělat a flákal jsem se při sledování jednoho amerického seriálu. Některé vtipy mě fakt dostávají:
A: Dude, is there some special way to get a black girl to like you?
B: Dude, the only difference between a black girl and a white gilr is that when a black girl asks you if her ass looks big, you say: “Hell Yeah!”
Štastné a veselé všem!
Hodně lidí se mě ptá, co že jsem to šel to toho Sunu vlastně dělat. Nastala ideální přiležitost si to vyjasnit. Sun Java Wireless Toolkit 2.5.2 for CLDC je první relase, na kterém jsem se významnou měrou podílel i já sám. Co že to všecko umí výborně popsal na java.cz David Pulkrábek, takže netřeba se opakovat.
Tento týden jsme vyrazlili objevovat stravovací návyky střední ameriky. Když jsme posledně testovali Sushi , dočkali jsme se silného zážitku v podobě objevování neznámeho. Návštěva mexické restaurace není pro dlouholeté pražany nic zas tak výjmečného. Na restauraci Azteca jsem dostal natolik pozitivní doporučení, že jsem se bál, že ještě čestvý extatický zážitek ze sushi by mohl být překonán.
Ironií osudu je, že Azteca se nachází asi sto nebo dvěstě metrů od SushiBaru, takže jsme se v podovné sestavě sešli skoro na stejném místě. Dospěl jsem k názoru, že budu muset vyzkoušet jestli všechny podniky v okolí Újezdu jsou tak výjmečné dobré jako tyto dva.
Praha nabízí nepřeberné možnosti dráždění chuťových buňek. Tyto možnosti je třeba prozkoumat. Rozhodl jsem, že se o své zážitky z gastronomicého putování Prahou podělím.
Začalo to tak nevinně. Rasťo se rozhold, že vezme několik přátel a vyrazíme všichni ochutnat asijskou specialitu s názvem Sushi. Drtivá většina účastníků byla s tímto jídlem seznámena pouze teoreticky. Já už jsem nějaké sushi v minulosti jedl, ale nikdy jsem neměl možnost si jídlo pořádně vychutnat a hlavně ho pochopit.
Kabelová topomorfologická latence LC je pravděpodobnostní časový interval mezi okamžikem, kdy položíme dva eletrické kabely vedle sebe, a okamžikem, kdy na nich samovolně vznikne uzel.
Toto jsem prostě nemohl nezalinkovat. Nádherný článek o tom, co všichni, kdož jsme měli pod stolem více než dva kabely, dobře známe. Styl jakým je člének napsán pohladil na duši a od srdce mě rozesmál. Pixy, děkuji.
Tak jsem si konečně udělal čas a provedl update svého Ubuntu na verzi 7.10 Gusty Gibbon. V životě předtím jsem update distribuce nedělal, takže jsem měl strach, že update bude trvat dlouhé hodiny a pak další hodiny strávím nastavováním všeho znovu. Světe div se, nic takového se nestalo. Proces update bych chrakterizoval jedním slovem: Smooooth! Trvalo to sice něco přes hodinu (muselo se stáhnout přes 1GB nových balíčků), ale jinak instalace vyžadovala zhruba tři kliknutí. Jediné co jsem musel po instalaci napravit byl link na Thunderbird, protože binárka se přejmenovala z mozzila-thunderbird na thuderbird. Jinak vše zatím funguje jak má a nevím jestli se mi to zdá (Ubuntu jsem poslední měsíc bohužel nepoužíval), ale zdá se mi že i to Gnome vypadá nějak líp, uhlazenějc, nebo jsou to hezčí fonty? Nevím, ale libí se mi to. Moc.
Hlavním důvodem proč pro vývojářské práce preferuji Unixové operační systémy je starý dobrý BASh. A nejenom BASh. Jednoduché aplikace jako KDE Konsole nebo Gnomácký Terminál s podporou tabů a podobných vychytávek jsou pro mě jako programátora velmi důležité.
Co ale dělat když člověk vyvýjí software pro Windows? Ten se na Linuxu vyvýjí dost těžko. Dlouho (čtyři měsíce) jsem trpěl peklo s názvem Windows command line (cmd.exe). Stačilo. Evidentně ne příliš známá aplikace Console mě alespoň trochu toho Linuxového komfortu přináši na Windows. Nemá vlastni shell, ale umí kapku zpříjemnit práci s cmd.exe nebo cygwinem (nebo jakýmkoli jimým shellem). Hlavní fíčura verze 2.0Beta? Taby! Ano taby, s klávesovýma zkratkama a tak podobně. Skoro se cítím jako v Linuxové Konsoli. Nastavení jako transparentní okna a volitelné pozadí pro různé druhy shellů můžete použít k vzbuzení údivu u kolegyň (nebo kolegů?). Já se nakonec vrátil k zelenému textu na černém pozadí s lehoučkou dávkou transparence. Enjoy!
Odborná fóra jsou skvělá věc. Osobně mám radši pozici odpovídajícího než tazatele, a proto se taky ptám až v mometě kdy jsem přesvědčen, že na problém jsem krátký a prostě s tím nepohnu. Velmi jsem si oblíbil čeksé rails fórum. Otázky ostatních uživatelů jsou často vítaným impulzem k rozšiřování znalostí o rozličných zákoutích Ruby on Rails. Najdou se ovšem i off-topic dotazy. Jeden takový dotaz, zastrčený ve špatném tématu a totálně off-topic, mě inspiroval k napsání tohoto článku.
Lidská kráktozrakost nezná mezí. Hloupost reklamy taktéž. Když jde o reklamu státní, člověk padá do kolen. Jsme proti raketám hlásá česká exekutiva. Jak ale píše Pů, není úplně jasné proti kterým. Já osobně jsem proti všem raketám. Pomalu docházím k názoru, že jsem pacifista. Aneb čím více zbraní nakoupíme, tím méně v bezpečí budem. Doufám, že blbost a dvojjakost této kampaně dojde co nejvíce lidem a že jim třeba dojde, že postavením lepšího radaru způsobíme akorát nutnost vyvýjet lepší rakety. Jsem proti raketám, ať už těm v Polsku, Rusku nebo třeba na Aljašce. Přestaňte je kupovat. Já vam je platit nechci.
Nevím proč ty noviny čtu. V RSS čtečce se dočtu maximálně, že Excel 2007 si plete čísla 2^16 a 100000 nebo že Windows Vista občas dojde pamět při kopírování. Člověk se zasměje a jde dál. Když se ale podívám na česká „seriózní“ periodika, nestačím se divit. Tady se člověk většinou dočte co se asi zhruba děje s jeho penězi. Ačkoli o efektivitě státní správy mám myslím velmi objektivní představu stejně se mi občas stane, že se mi udělá velmi nevolno a chctěl bych jít bydlet pod most abych to těm pánům nahoře nemusel z daní financovat.
Pokračování na AcidLogu
Kdysi The Daily WTF dnes už Worse Than Failiure web publikuje pravidelně příklady programátorských poklesků. Dnešní kodérský poklesek potěší snad každého. Doporučuji přečíst geniální řešení problému dělení nulou. Sice to nevrací správné výsledky, ale zase to nepadá.
Co je vlastně ColdFusion?
Původně jsem chtěl psát o tom, že se nedokážu rozhodnout jesli potřebuju dva notebooky nebo mi stačí jeden. Dilema pracovní plus osobní versus pouze pracovní se ve světle včerejších událostí na dvěstěosmém kilometru D1 ve směru na Prahu zdá jako malicherná hříčka zhýčkaného mozku.
Pokračocání na AcidLogu
Všecko to začalo, když jsem si četl dojmy DHH vztahující se k právě probíhající RailsConf Europe. Jeho nadšení postojem Sunu k Ruby on Rails stoprocentně sdílím. Velmi mě ale zaujal link na tento screencast. Věděl jsem, že díky JRuby je možné nasazovat Rails aplikace do servletového containeru, ale že je to tahle jednoduché a funkční, zaskočilo i mě. Vřele doporučuji k shlédnutí.
Reakcí na mé nedávné připomínny k poslednímu CD podcastu #13 bylo pozvání do dalšího dílu plně věnovaného Ruby On Rails. Jelikož jsem do Rails skoro fanaticky zamilován, nemohl jsem si příležitost přiblížit Ruby a RoR české Java komunitě nechat ujít.
CZ podcast #15 je tedy slavnostně venku. Jeho natáčení bylo velice zajímavé a hlavně zábavné. Bylo to poprvé a stálo to zato. Tímto bych chtěl Roumenovi, Dagimu a Filemonovi za pozvání poděkovat. Byl to skvěle strávený večer, snad se i vám bude líbit.
Slovo v nadpisu článku není překlep. Takhle nějak na mě v poslední době působí internetové klima u našich slovenských sousedů. Nedávno slovenská policie jen tak zabavila skoro celou serverovnu (priložené video je fakt skvělé) a spoustě lidí nejely životně důležité weby. Poté si nechá jeden z TOP5 slovenských ISP vyhořet router v SIXu (obdoba českého NIX) a ještě více serverů a lidí je 7 hodin bez konektivity. Evidentně zde mluvíme o porfenasiolitě.
Třikrát hurá! Pamatujete si nějaký článek na jednom z desítek blogů, které čtete a nemůžete ho najít? Toto byl problém, který jsem ještě nedávno řešil i já. Google konečně dostal rozum a zaitegroval hledání i do svého Google Readeru. Nyní můžeme vyhledávat ve všech článcích co nám kdy prošly čtečkou, po složkách nebo jenom v jednotlivých feedech. Nádhera, přesně takhle jsem si to představoval. Díky, Google!
V sobotu předvedla Česká Televize svým divákům nový grafický image svého vysílání, na který už zhruba měsíc důkladně upozorňovala na všech kanálech a ve všech časech. Počin vskutku zajímavý. Při prvním pohledu na nová loga bylo mé esteticé já potěšeno. Moc pěkné. Původně jsem chtěl psát o tom, že grafika je sice pěkná, ale transparentní bílá jednička s pruhem je vidět tak 30% času a jinak se ztrácí na jakémkoli světlejším pozadí a že se tím z loga vytratila zkratka ČT, kterou jinak kanál silně propaguje a je silnou součástí dlouhodobě známé značky. Co tímto ČT sleduje netuším a jelikož mi to nepřísluší, tak jsem se rozhodl o tom radši ani nepsát.
Dagiho zamyšlení nad smyslem certifikace stoji za přečtení, ale dovolil bych si nesouhlasit.
Myslím si, že certifikace má pro človeka význam hlavně v ranném stádiu profesionálního vývoje, kdy potřebuje přesvedčit zaměstnavatele o tom, že danou technologii dobře zná, je to je asi nejobjektivnější nástroj. Dále to take používají některé firmy jako markeingový nástroj “naši programátoři jsou cerifikovaní odborníci” a dávají to zaměstnancům jako povinnost.
Existuje spousta textových editorů. Intype je mladý a velmi nadějný projekt Martina Cohena. Release 0.3.1 je dle mého názoru zlomový bod ve vývoji tohoto editoru, konečně se dostává do stavu, kdy ho můžu začít normálně použít jako defaultní editor pro vše textové, co kdy otvírám dvojklikem odkudkoli. Multi-selekce doporučuji taktéž vyzkoušet, pro mě to byl na poprvé extatický zážitek. Mám za sebou pět minut testování tohoto release a jsem nadšen. Jen tak dál pánové.
Tedy musím říct, že tohle mě docela šokovalo. Člověk uveřejní článek, kde řekne jak jsou Rails skvělé, zdarma a svobodné, a pak se stane tohle.
První jsem si řekl: “Co to sakra znamená? Co si ten člověk sakra myslí?”. Doporučuju přečíst si diskusi, trošku mě uklidnila. Pořád tu jsou ale otevřené problémy. Logo bylo zaplaceno komunitou. Je v pořádku, že jeden člověk na ním má plnou kontrolu? To mi přijde kapku šílené. Nechápu to. A co vy?
Nějak mám pořád problém udělat si na věc jasný názor. Mělo by logo spravovat komunita? Jeden zajímavý nápad: Co takhle, kdyby každé komerční použití loga muselo být komunitě finančně kompenzováno? Rails komunita by získla kousek z toho byznysu, který Rails okolo sebe generují.
Právě jsem se dodíval na řeč Richarda Stallmana nazvanou Copyright vs Community in the Age of Computer Networks a prostě se musím podělit o své pocity.
Jedno staré anglické rčení říká “The good things in life come for free” a myslím, že to je přesně to co je hlavní osou Richardovi řeči. V průběhu svého projevu vyslovil (jak už je zvykem) nespočet zajímavých myšlenek, faktů a příkladů (nejhorší teroristická organizace je vláda Spojených Států a pod.). Ale nejlepší část přichází na konci, kde popisuje svůj návrh řešení současných problémů s copyrightem. Když to tak člověk poslouchá a představuje si to chce se mu smát, já jsem se teda smál a se mnou spousta posluchačů na tom videu.