Je čtvrtek. Dlouho očekávaný to den. Včerejším večerem začala pohodová část tohoto týdne. Po třech čtrnáctihodinových šichtách myslím velmi zasloužená. Pořád mi sice pije krev, že bábiny sobotní sedmdesátiny strávím v letadle Korean Air, ale snad se mi zítra podaří ukořistit něco čím bych tu dobrou vílu alespoň trochu obveselil až se zase dostanu na Moravu. A ne že to bábi někdo vykecáte, rodino!
Seoul (česky Soul) je hlaním městem Jižní Korei. Časový rozdíl oproti Praze je sedm hodin a udávaný počet obyvatel se plus mínul rovná počtu obyvatel České Republiky. Mé působení, zde se zatím soustřeďuje na oblast několika bloků, ale i tak jsem myslím městem docal nasáknul.
Včera jsme se vydali objevovat krásy latinské ameriky. Ne, že bysme v těchto končinách byli poprvé, ale El Barrio de Ángel je přeci jenom trošku něco jiného než Kuba nebo Mexiko. Restaurace nacházající se přímo na Andělu má mnoho co nabídnout, ale vezměmež to popořadě.
Už je to nějaký ten pátek co jsem se naposledy zmiňoval o City Expedition. Nějak to prostě nevycházelo a akce se ne a ne uskutečnit. Nejroší bylo, že místo jsem vybrané měl, ale se vší tou Amerikou, Tai-cy a pak povinnostmi na Moravě prostě nebyl čas. Nenaděláš nic, poslední City Expedition se musela obejít beze mě. Jsem rád, že byla podařená a nakonec se mi podařilo jednoho z účastníků motivovat k písemné dokumentaci této události. Inu, nezbývá než popřát dobrou chuť.
Další díl City Expedition. Další hromada jídla. Další zážitky, tentokrát z Nového světa. Tentokrát Rasťo vybral Dockhouse restaurant a jako obvykle to byla trefa do černého. Jelikož hovězí svíčková jemně opečená a vevnitř krvavá je snad moje nejoblíbenější jídlo a už jsem se ho docela hodně najedl, nečekal jsem, že by mě restaurace mohla něčím výrazně překvapit. A nebudu vás napínat, nepodařilo se.
Měsíc utekl jak voda a dlouho připravovaný další díl City Expedition je tady. Tentokrát jsme se vydali objevovat stravovací návyky Ostrova svobody a pro tento účel jsem vybral restauraci La Bodeguita Del Medio. Jak jinak by se taky měl pravý kubánský bar jmenovat, že?
Naše experimentální toulky po pražských restauracích nás zavedli do slunného a pohodového řecka. Pokud rozumíte alespoň trochu slovensky tak si přečtěte centiho zápis z naší včerejší akce. A jelikož vše podstatné již bylo napsáno, budu já velmi stručný.
Tento týden jsme vyrazlili objevovat stravovací návyky střední ameriky. Když jsme posledně testovali Sushi , dočkali jsme se silného zážitku v podobě objevování neznámeho. Návštěva mexické restaurace není pro dlouholeté pražany nic zas tak výjmečného. Na restauraci Azteca jsem dostal natolik pozitivní doporučení, že jsem se bál, že ještě čestvý extatický zážitek ze sushi by mohl být překonán.
Ironií osudu je, že Azteca se nachází asi sto nebo dvěstě metrů od SushiBaru, takže jsme se v podovné sestavě sešli skoro na stejném místě. Dospěl jsem k názoru, že budu muset vyzkoušet jestli všechny podniky v okolí Újezdu jsou tak výjmečné dobré jako tyto dva.
Praha nabízí nepřeberné možnosti dráždění chuťových buňek. Tyto možnosti je třeba prozkoumat. Rozhodl jsem, že se o své zážitky z gastronomicého putování Prahou podělím.
Začalo to tak nevinně. Rasťo se rozhold, že vezme několik přátel a vyrazíme všichni ochutnat asijskou specialitu s názvem Sushi. Drtivá většina účastníků byla s tímto jídlem seznámena pouze teoreticky. Já už jsem nějaké sushi v minulosti jedl, ale nikdy jsem neměl možnost si jídlo pořádně vychutnat a hlavně ho pochopit.