J1 zápisky I.
Je půl páté ráno a zároveň půl osmé vecečer. Každý čas se vzahuje k jiné lokalitě a já se nějak ne a ne rozhodnout, který je ten můj čas. Pomalu si mé tělo začíná uvědomovat, že jsem vstával před čtvrtou a už přes 24 hodin jsem skoro nespal. Na druhou stranu se rozhlédnu kolem sebe a vidím jasný kalifornský podvečer. Tak nějak zamýchá devět časových pásem s lidským myšlením.
Dnešek jsem v podstatě strávil v letadle a na letišti. Praha, Amsterdam, San Francisco. Jednoduché. Let do Amsterdamu byl pohodlný, ale od ČSA bych očekával lepší snídani než jakýsi donut (kobliha na americký způspob) a jogurt s příchutí zubní pasty. Amsterdamské letiště je fakt obrovské. Řekl bych, že tak zhruba pětkrát až šetkrát větší než Ruzyně a taky to tam docela žilo. Měli sme dost času, ale já sebou neměl eura a vybírat se mi nechtělo tak jsem si namlouval, KLM pro nás mají připravené nějaké pěkné papání. Měl jsem hlad. Na staré 747 se nějak porouuchali dveře což způsobilo hodinu zpoždění, dobré. V praxi to znamenalo, že první potencionálně pořádné jídlo od doby kdy jsem ve čtyři vstal se ke mě dostalo až okolo 15:00 SEČ. Kuře na jakýsi brazilský recept sice k jídlu bylo, ale zasitilo by to asi tak tříměsíční dítě. Nevím co jsem si namlouval, měl jsem si na letišti vybrat a něčeho se najíst. Jinak samotný let do Friska se zkrátil těsně pod deset hodin (prý díky dobrému větru) a zas tak bolestivé to nebylo. Sice jsem měl občas problém se na sedačku poskládat, ale jinak nemůži říct, že bych nějak trpěl.
Teď už sedím pěkně na hotelu a mám za sebou exkurze do fast-foodu Togo’s, který strčí Subway nehorázným způsobem do kapsy, elektro-shopu Fry’s, kam se ještě učitě vrátíme na nějaké hračky a potravin Lucky. Amerika je prostě taková jiná. Uplně jiná, ale o tom snad zítra, teď už mi fakt dochází síly.