Jedu na Ubuntu, virtuálně
Dlouho předlouho jsem se pokoušel pracovat na Windows. Když už mám ty skvělé Visty, tak jsem si říkal, že to s nima chvilku zkusím. Kdysi dávno jsem si hrával s dual-bootem, ale nízká flexibilita tohoto řešení mě odradila (rozuměj, přepínání mezi hraním a prací trvá moc dlouho). S Vistama (a Windows všeobecně) se ale rozumě pracovat nedá (pokud teda neděláte grafiku, nebo M$.NET). Tak co s tím? Řešení: virtualizace!
Objevil jsem Ameriku, že? Pravda, virtualizace tady už nějaký ten pátek je, ale provozovat dva operační systémy současně na běžném počítači není žádný med. Člověk potřebuje dostatek paměti a pokud možno podporu přímo na procesoru. Když jsem to zkoušel naposledy, příliš nadšení to ve mě nevyvolalo a vrátil jsem se ke schyzofrenímu dual-bootu, který jsem se beztak nedonutil používat.
Impuls přišel v podobě akvizice společnosti Innotek SUNem. Vlajkovou lodí je Innoteku je produkt zvaný VirtualBox. Když se řekne virtualizace, snad každý si vybaví VMWare, což je sice kvalitní, ale zato placené řešení. Nevím proč, ale snad jsem nikdy dřív nic jiného ani nezkoušel. VirtualBox mi otevřel oči. Poté co jsem nainstaloval na server Debiana, zkoušel jsem to i na lokále, ale nakonec jsem se vrátil k přece jenom uživatelsky přívětivějšímu Ubuntu 7.10.
Závěr? Chrochtám blahem! Sledovat film na Vistách a v pozadí provádět nějaké operace na Ubuntu je jednoduché jako facka (hlavně po doinstalování hostitelských rozšíření do Ubuntu). Okamžité přepínání mezi oběma OS je nádhera. Nevím proč, ale blahé paměti bylo přecházení mezi full-screen a windowed zobrazení docela bolestivé. S VirtualBoxem to trvá stejně dlouho jako zušení full-screenu u spuštěného filmu.
Neříkám, že VirtualBox je jediné virtualizační řešení k dispozici, ale já ho vyzkoušel a jsem prostě nadšen. Hrajete-li rádi hry, nebo máte jiné důvody proč zůstáváte u Windows a přesto dokážete ocenit komfort BASHe a dalších UNIX-like vychytávek, virtualizace je přesně to co potřebujete.