Pokud v Rails testujete fakt důkladně, tak stejně jako já občas narazíte na záludnosti, které není jenom tak jednoduché vyřešit. Testování chybobých stavů je dobrý příklad a vede ke spoustě zajímavých závěrů.
Nechápu jak je možné, že ve stavu absolutního myšlenkového vyčerpání jsem schopen ještě něco tady psát. Asi setrvačnost. V poslední době jsem si osvojil jednu praktiku známou hlavně na open-source projektech a rád bych se o ni podělil.
Test Driven přístup diktující psát první testy a pak kód je sice skvělý, ale zatím se mi této mety nepodařilo dosáhnout na sto procent. Nicméně se tomu snažím maximálně přibližovat. Dnes ale chci psát o něčem jiném. Stará dobrá programnátorská mýlka říká, že z toho že máme testy vyplývá, že naše aplikace funguje dobře. Vedle jak ta jedle, testy testují jenom to co se po nich chce a vždy (ano vždy) se najde škvírka, kterou testy nepokryly a objeví se chyba.
Murphyho zákon o bezchybném programu:Postup, který jsem na začátku slíbil je jednoduchý. Nejlepší dokumentací chyby je test, který chybu odhalí. Najdu-li v kódu chybu, první co dělám je, že píšu test, při kterém se chyba projevuje. V dalším kroku se chyba odstraní a je po problému.
Celé se to dá rozepsat ještě dále:
Bod 3 je velmi zajímavý okamžik procesu. Někomu by se mohlo zdát zlé, že build spadl, ale je to naopak velmi dobré. Od toho máme kontinuální buildy, abychom byli upozorněni když se objeví chyba.
Příběh se začíná někdy v dubnu, když jsem jako narozeninový dárek koupil sestře tandemový seskok padákem. Moc dlouho jsem vymýšlel co jí ke dvacetinám pořídit a Cohenovi za tuto ideu patří veliké díky. Dneska se to všechno tak nějak obrátilo proti mě.
Jelikož na delší články v poslední době prostě není energie tak novinky akumulovaně. Ještě pořád se zotavuju z návratu z výmečně podařené akce JOpenSpace 2008. Až na počasí byla kvalita daleko nad očekávání. Dokonce i dynamickým jazykům jako Ruby nebo JavaFX se dostalo slechu, takže nemůžu než si libovat. Oraganizátorům tímto velmi děkuji a teším se na další ročník.
IKEA prostě rulez! O tom žádná a několik příkladů. Při prvním nákupu po stěhování do nového jsme si odvezli jeden špatný balík (snad jediná nevýhoda IKEA je samoobslužný sklad) a ještě k tomu nám namarkovali dvakrát jeden artikl. Ne, nevšiml jsem si toho, už jsem se tešil domů na stavění. Nechtěné zboží jsme jednoduše vrátili a špatné namarkování mi bylo uznáno (stačilo tam zavolat) a peníze vráceny. Dneska jsme se vrátili už ze třetího nákupu s tím pro co jsme jeli. To takový pražský Mobelix slíbil konfereční stolek za týden maximálně dva a už to pomalu začíná vypadat, že budeme rádi když bude za měsíc, hrůza. Já prostě na věci nerad čekám a když už jsem něco zaplatil chci to užívat.
A nakonec taky tweetuju. Ono microblogging možná bude the next big thing. Spousta věcí se na blog prostě psát nedá. A už jenom za objevení Rikiho updatů to prostě stálo. Uvidíme jak se to vyvine.