Jak správně komunikovat
Dostal se ke mě popis servisního požadavku zadaného klientem dodavateli, který mě přivedl k hlubšímu zamyšlení. Obě strany pro jistotu zachovám v anonymitě, jejich identita pro tento článek beztak postrádá významu.
Zmíněný požadavek měl zhruba následující znění (pokusím se převést na jiný, ale podobný příklad):
Prosim o zmenu typu u 2 poli v nasi databazi:
1) tabulka Automobily – pole Otacky motoru – zmenit z typu Integer na String (zachovat jiz zadane hodnoty)
2) tabulka Motory – pole Otacky – zmenit z typu Integer na String (zachovat jiz zadane hodnoty)
Dále je potřeba upřesnit, že ke každému Automobilu je v databázi přiřazeno více motorů (mapř. různé výbavy) a Otáčky jsou u Automobilu i přiřazených motorů vždy stejné.
Klient má zřejmě nějaké znalosti práce s databází, protože se vyjadřuje pomocí termínů s databázemi souvisejícími pole, typ, Integer a String. Nicméně o vývoji aplikací nemá páru. Na tom není nic špatného. Je přirozeným projevem inteligentních lidí, že se snaží komunikovat s druhými jejich jazykem. V případě komunikace klient – implementátor, je ale to dle mého názoru vyloženě špatně. Ne, že bych si myslel, že každý si má mluvit po svém a na druhého kašlat Slovník komunikace by měl být založen víceméně na termínech klienta a dohodnutých termínech vyplívajících z kontextu vyráběné aplikace. Slova jako třída, tabulka, metoda a Integer nemají v takovýchto výměnách co dělat.
Smysl předchozího tvrzení se nám objasní po té, co se dozvíme, jak se výše zmiňovaná komunikace vyvíjela dále. Poté co se dodavatel logicky požadavku klienta vzepřel a dožadoval se vysvětlení potřeby takovýchto změn spolu s dodáním odůvodnění jejich nesystémovosti (u číselných polí se ztratí možnosti třídění a porovnávání a podobně), přišla následující odpověď:
Začali jsme do databáze přidávat auta na Hypermoderní pohon, u kterých se otáčky neuvádí, místo toho jsmě chtěli mít v poli Otáčky hodnotu Hypermoderní.
Tato věta se už se začíná přibližovat správému chování klienta. Říká, co chce, a ne, co má dodavatel udělat. Dodavateli logistiky taky říkáme “Převezte nám tento předmět na toto místo.” a ne “Pošlete řidiče, ať jdou pro auto, nasednou, natankujou, zařadí jedničku…”. Myslím, že podobnost je patrná. To, s čím měl klient přijít už v prvním okamžiku, je, že potřebuje rozšířít aplikaci pro správu Automobilů tak, aby uměla reprezentovat modely s Hypermoderním pohonem a představuje si, že to bude vypadat tak, že místo hodnoty Otáček se bude zobrazovat text Hypermoderní pohon. Obě strany by věděli na čem jsou, ušetřilo by se spousta času a hlavně možné katastrově při implementaci podle původního zadání.
Otázka nakonec zní, jak takového stavu dosáhnout? Klienty nám nikdo nevychová a nikdo je ani neučil jak se komunikuje s dodavateli software a poučený laik je vždy horší než úplné poleno. S lidmi se holt musí pracovat, vysvětlovat a hledat společně schůdné cestičky vedoucí k všestranné spokojennosti. Chtějte po klientech vědět, co potřebují, a ne, co máte dělat aby byli spokojení, to musítě vědět sami.
Je mi jasné, že jsem tu asi neobjevil nic nového nebo dokonce světoborného. Účelem tohoto zápisu je formalizovat jednoduchý osobní názor.
Dále přiznávám, že příklad je nic moc a vypadá docela absurdně, ale nic lepšího mě nenapadlo.