City Expedition: Sushi
Praha nabízí nepřeberné možnosti dráždění chuťových buňek. Tyto možnosti je třeba prozkoumat. Rozhodl jsem, že se o své zážitky z gastronomicého putování Prahou podělím.
Začalo to tak nevinně. Rasťo se rozhold, že vezme několik přátel a vyrazíme všichni ochutnat asijskou specialitu s názvem Sushi. Drtivá většina účastníků byla s tímto jídlem seznámena pouze teoreticky. Já už jsem nějaké sushi v minulosti jedl, ale nikdy jsem neměl možnost si jídlo pořádně vychutnat a hlavně ho pochopit.
Cílem nám byl prý nejlepší český podnik nabízející tuto pochutinu s názevem SushiBar. Stránky podniku mě příjemně překvapily a poskytly nutnou teoretickou přípravu, která se sice později ukázala jako úpně zbytečná, ale aspoň jsem se na cesťe do centra cítil připraven. Nezbývalo než doufat, že jídlo bude zpracováno alespoň stejně dobře jako web restaurace.
První co mě po vstupu do SushiBaru překvapilo je velikost restaurace. Nejsem si jistý (a nechtělo se mi to hledat na stránkách), ale myslím že více než dvacet hostů se do restaurace nevejde. Prostředí je jinak příjemné a klasicky japonsky precizně a účelně provedené. Když tu servírují ty syrové ryby, tak by člověk čekal korespondující ovzduší. Vedle jak ta jedle, rybu ucítíte až ji budete mít pod nosem a nebude to ten klasický rybí zápach.
Po vstupu do restaurace se o vás aktivně, ale přitom velmi decentně začne starat příjemná obsluha. Doopravdy nemám co bych vytknul. Hlavně vysvětlení co to mám před sebou na stole přišlo doopravdy vhod a přitom se člověk necítil jako vesničan ve městě, takhle to tam prostě chodí. Hostům je třeba jidlo nejen podat, ale i vysvětlit.
Vybírání v jídelním lístku bylo směsí utrpení z tápání v neznámu a ještě většího utrpení z nemožnosti ochutnat ty dobroty všecky. Nakonec jsem se rozhold pro variantu Nigiri (přesně Menu 7), protože nabízená menu nabízela nejvetší pestrost.Žádný překrm jsem si neobjednával, ale spoluhodovníci si dávali polévky a byli z nich nadšení, takže přiště určitě taky nějakou vyzkouším.
Ještě než se na stole objevilo objednané jídlo servírovala obsluha povinný couvert. Ten se skládal ze smažených obalovaných kousků ryby, dušené zeleniny a kousků čínského zelí. Couvert slouží ke správnému naladění chuťových buňek a pro ty méně zkušené taky pro získání zručnosti ovldádání hůlek. Svůj účel splnil na výbornou. Při jeho pomalém pojidání jsem si užíval každý malinký kousek do poslední chvilky a těšil se na hlavní jídlo.
Je to už tři týdny co jsem poprvé skutečně jedl sushi a ještě pořád jsem nepřišel na nějaké slovní vyjádření pocitu, který jsem měl když jsem ten kousek rýže namočený v sojové omáčce s wasabi a obalený plátkem syrové ryby poprvé vložil do úst a začal vychutnávat. Báječné, prostě báječné. Nádhrený koncent chutí, kde se mísí pikantní wasabi, nasládlá soja, neutrální rýže a jemná ryba. Chobotníce, kterou jsem v menu dostal, byla na můj vkus přiliš tuhá, takže jsem s ní trochu bojoval, ale kousky ryb jsem si kousíček po kousíčku doopravy užíval. Můj jazyk se jenom tetelil.
Na závěr nezbývá než SushiBar vřele doporučit všem co se nebojí experimentovat a vnímat nové věci otevřenýma očima (nebo spíš pusou?) a bez předsudků, to je totiž to jediné co vám může krásný gastronomický zážitek v SushiBaru pokazit. Celkový úspěch akce byl takový, že jsme se z objevování zahraniční kuchyně rozhodli udělat tradici. Příště je na řadě Mexiko.